Štěpán Kozub o náročném dětství: Metráčkem v deseti letech
29 fotografií
Úplně svlečený, hluboce ponořený až do nitra duše! Takový je v knižním rozhovoru herec Štěpán Kozub (28). Autobiografie Klaun se zamáčknutou slzou je nebývale otevřená, terapeutická. K sobě i nejednomu čtenáři, na kterém okolí páchá násilí. Poznal, co je šikana, potýkal se s obezitou, anorexií, nemohl se vyrovnat s předčasným odchodem táty...
Nezbývá než číst! Ale jsou tam i veselé pasáže, žádný strach. Do rodiny Kozubových třeba vždycky patřily přezdívky. Až do třinácti mu rodiče neřekli jinak než Chcando. „Mělo to takový kontext jako – lásko nebo zlatíčko. Volali na mě: Chcandičko, pojď. Mamce to dodnes ještě občas ujede,“ směje se Štěpán. Avšak ani rodiče se mezi sebou neoslovovali jmény. „Vzpomínám si na jednu recitační soutěž. Přišlo se podívat hodně lidí, mezi nimi i moji rodiče. Volal jsem na ně: Mami, tati, ale nereagovali. Tak jsem zařval: Kozo, a otočili se oba.“
Metráčkem v deseti
Narodil se nedonošený, měl vodu v plicích a astma. Tři týdny strávil v inkubátoru, rodiče byli rádi, že přežil. Byl vymodlené dítě, maminka o něj pečovala a vykrmovala ho. „Já byl cvalík od nějakých čtyř let. V deseti jsem vážil skoro sto kilo. Už tehdy ale muselo být každému divné, že jsem toho k obědu spořádal víc, než můj otec,“ krčí rameny komik, jemuž dodnes ručička váhy mírně osciluje.
Jsem úplně v pohodě, hraju divadlo a točím filmy, svěřil Blesku Štěpán Kozub
Na hraně anorexie
Když ho vzali na konzervatoř, rozhodl se zhubnout a vzal to rázně do ruky. Každý večer jsem běhal omotaný igelity a měl čtyři vrstvy oblečení, abych se pořádně potil,“ vypráví. „Nejdřív to nešlo, třísla i nohy jsem měl odřené do krve, přidaly se svalové horečky. Ty noci byly šílené.“ Začal dodržovat životosprávu, intenzivně cvičil. „Do třeťáku jsem se po prázdninách vrátil na hraně anorexie. Váha ukazovala dvaašedesát. Natolik jsem omezil příjem potravy, že jsem pak měl potíže vůbec něco sníst.“ Tehdy zhubl o šest konfekčních velikostí.
Bitka v blátě
Ve škole byl oplácané dítě, navíc třídní šašek, ideální oběť šikany. „Před pubertou jsem se hodně hledal. Nosil jsem dlouhé vlasy a nechal si propíchnout uši. Do toho moje nadváha, blbě jsem se učil a nikam jsem nepatřil,“ líčí. Jako desetiletý se stal terčem partičky deváťáků, s rodiči se o tom ale mluvit styděl. Topili ho, mlátili florbalkou. Vygradovalo to ve čtrnácti, kvůli slečně ho napadl spolužák. „Přišel a začal mě škrtit. Měl větší sílu, bylo těžké se ubránit. Nakonec se mnou po kratší bitce hodil do bláta. Zůstal jsem ležet a všichni zmizeli. V tu chvíli jsem si připadal nejosamělejší na světě. Ponížený, zbytečný,“ vzpomíná.
Předčasná tátova smrt
S rodiči žil v Javorníku až do patnácti let, pak studoval v Ostravě. V den, kdy nastupoval do prvního angažmá, se dozvěděl, že tátovi diagnostikovali agresivní leukémii. Tatínkovi bylo pětačtyřicet. Čekaly ho chemoterapie, transplantace kostní dřeně i aplikace kmenových buněk. V té době Štěpán zkoušel první inscenaci, která měla otevřít Divadlo Mír a stála na ní jeho existence. „Lékařům se nedařilo nemoc zastavit. Byla zákeřná a nevyzpytatelná, uměla klamat,“ dodnes mu vlhne zrak. „Nebylo lehké se soustředit.“ Nakonec Štěpán premiéru odehrál, tatínek zemřel tři dny po ní.
Štěpán Kozub: Dovolenou jsem si naordinoval!
29 fotografií
